„Češi jsou hlavně velmi praktičtí a pohodlní lidé.“ říká módní stylistka Kateřina Bahnová

Kateřina Bahnová již přes 10 let pracuje jako osobní stylistka a snaží se českým ženám pomáhat definovat jejich styl. Zajímá vás, v čem přesně spočívá její práce? Jak vypadá její běžný den? A v čem z jejího pohledu dělají Češky v módě největší chyby? Na tyto i mnohé další otázky nám Katka odpověděla. 

Dobrý den Katko. Nejprve vás poprosím, zda byste se našim čtenářům mohla trochu představit. Čím vším se v současné době vlastně zabýváte?

Dobrý den Hani. Já se vždycky při téhle otázce musím smát, protože můj rozsah práce je opravdu velký a než ho odvyprávím, trvá to sakra dlouho (smích). Ale abych to zkrátila. Od roku 2010 pracuji jako osobní stylistka a jsem holka od online marketingu, ve kterém se zaměřuji na komunikační a vizuální strategie a dávám dohromady týmy kreativních lidí pro různé projekty, které mi dávají smysl a vidím v nich potenciál. 

Jak byste popsala začátky své kariéry? Proč jste se rozhodla vydat právě cestou módního stylingu?

Začínala jsem v roce 2010 a byla to doba, která mi evidentně přála. Stačila „pouhá“ webová stránka s dobrou doménou, trefnými klíčovými slovy, facebooková fan page, pár prvních klientů z blízkého okolí, kteří mě začali doporučovat dál, a pak to šlo strašně rychle. Mám „pod kontrolou“ šatníky někdy i celých rodin - což mi přijde krásné a zrovna na tohle jsem opravdu pyšná (úsměv). 

A proč jsem se rozhodla pro tuhle cestu? Ono to bylo asi úplně jasné. Moje máma se vždycky opravdu skvěle oblékala. Milovala jsem její šatník a všechny sbírky magazínů. Doteď si pamatuju, jak v devadesátkách kupovala ELLE a já musela vždycky čekat, až si ho přečte ona, a pak jsem si ho mohla prohlížet teprve já. Bože! Ta vůně toho papíru, ty fotky, ty stránky, které byly navoněné nejnovějšími parfémy! Byla jsem tím absolutně fascinovaná. Maminka navíc v roce 1995 otevřela svůj první vymazlený second hand, kam vybírala ty nejvíc cool věci a všechny voněly marseillským mýdlem (ano, všechny opravdu prala a žehlila). Ten obchod vidím doteď - krásná výloha a figuríny, které měly vždycky perfektní styling. Občas mě brala s sebou pro zboží a já ji vždycky ráda pozorovala, co vybírá a proč. Měla dobrý odhad co se bude nosit a co se bude prodávat. Přesto i v tom výběru člověk poznal, že prošel právě jejíma rukama. Ten obchod byl takový podpis jejího stylu. 

Byť jsem se v pubertě rozhodla pro gastronomii (to jsem zdědila zase po tatínkovi, který měl bary a restaurace), tak mě ta móda stejně pronásledovala a dopadlo to tak, jak to dopadnout mělo. (úsměv)

Někteří lidé zastávají názor, že řešit, co má člověk na sobě, je povrchní. Jak se k tomu stavíte vy? 

Víte… většinou si to myslí lidé, kteří vidí v životě hloubku jen částečně. Nebo vůbec. Oblečení je totiž něco, co za nás (ať chceme nebo ne) mluví. Oblečením dokážeme vyjádřit to, kým jsme. Oblečením dokážeme i velmi dobře šálit okolí. Oblečení je naše druhá kůže. Někdy i samotný outfit prozradí víc, než bychom chtěli - náš život. To, jak žijeme. Jaké je naše postavení ve společnosti. Jak se o sebe (ne)staráme… Oblečení dokonce ovlivňuje i naši chůzi, gesta a v neposlední řadě sebevědomí. 

Velmi se mi líbí myšlenka z knihy Filozofie těla, kterou napsala Helena Jarošová, jedna z nejlepších teoretiček módy, jakou kdy Česká republika měla: „Oděv tělo sémiotizuje, dává mu význam. Tělo dostává smysl, až když je oděné, poznamenané tím, co nahota nemůže vyjádřit, co je zároveň s každým tělem spojováno, a to je já, duše a kultura dané persony.“

Prozradíte nám, jaké to vlastně je být módní stylistkou? Jak přibližně vypadá váš běžný den?

Asi ještě stále existuje spousta lidí, kteří si představují, že nedělám nic jiného, než že lítám po obchodech a přehrabuji se v tunách oblečení. Ne. Takhle to opravdu není. Alespoň ne u mě. 

Je to především (a hlavně) o komunikaci. Ta je ze všeho nejdůležitější. Bez poznání klientky nikdy nechodím nakupovat. A čím déle své klientky znám, tím lépe. Proto vždy preferuji dlouhodobější spolupráce, které občas vyústí i v přátelství. A toho si opravdu neskutečně vážím.

Jsem s klientkama v kontaktu. A jsem jim k dispozici, když si nevědí rady. Když tedy nejsem v „terénu“ (netřídím šatníky, nebo nenakupuji), jsem na telefonu, nebo e-mailu. Odpovídám na dotazy, nebo pracuji na něčem jiném. Zdá se, že to nemůžu všechno stíhat - ale světe div se, stíhám. A dokonce stíhám i odpočívat a užívat si život. (úsměv)

Se svými klienty pravděpodobně často vyrážíte na nákupy. Je nějaká konkrétní značka, kterou preferujete? Podle čeho se rozhodujete, kam půjdete? Nakupujete i online?

Je třeba si uvědomit, že každá žena je jiná. Nejen proporčně, ale i životním stylem a finančními možnostmi. Vždy se musím přizpůsobit. Je to moje práce. Samozřejmě, že nemám v lásce fast fashion obchody. Ale na druhou stranu, když se v nich naučíte nakupovat s mírou, je to naprosto v pořádku. Jen je třeba vědět a hlavně znát, co za tu útratu v nich stojí. A to není pro lidi, kteří to nemají „nakoukané“ jako já úplně lehké. 

Upřímně - je pro mne velmi těžké nakupovat u nás v Česku. Chybí mi tady moje oblíbené obchody, výběr kvalitních „petite“ nebo „plus size“ kolekcí. Ale nikdy se mi za těch deset let nestalo, že bych pro klientku nesehnala to, co jsem potřebovala. Když to neseženu offline, seženu to online. A když klientka chce, nákupy v Berlíně to všechno jistí - tam se nakupuje jedna báseň. 

Češi jsou národem nesmrtelných ledvinek, ponožek v sandálech a mnoha dalších přešlapů. Jak byste českou módu zhodnotila vy jakožto odborník? Jsme na tom opravdu tak špatně?

Češi jsou hlavně velmi praktičtí a pohodlní lidé. Od toho se samozřejmě všechno odvíjí. Doba komunismu nás strašně poznamenala. Jsme národ, který velmi rád až nezdravě škatulkuje, odsuzuje a dlouho mu trvá, než si zvykne na něco nového. Proto i třicet let po revoluci to tady v ulicích vypadá tak, jak to vypadá. 

Asi bych neřekla, že jsme na tom úplně špatně, ale do toho „wow“ máme opravdu ještě hodně daleko. Naštěstí tu máme ale spoustu skvělých inspirativních lidí na sociálních sítích. A právě díky nim se posouváme tam, kam bychom se posouvat měli. Jsem za ně neskutečně vděčná. Možná si ani neuvědomují, jak skvělou práci odvádějí.

V čem z vaší praxe lidé při oblékání nejčastěji chybují?

Většinou je to samozřejmě špatně zvolený střih a materiál. Spousta klientek si také domů nosí kousky, které si pak ovšem nikdy neobléknou. Najednou zjistí, že vlastně ani neví k čemu, nebo se v nich necítí. A právě tyhle věci pak „syslí“ do doby, než jim ten šatník začne přerůstat přes hlavu a snadno se pak ztrácejí ve svém stylu.

Je pro vás jednodušší naučit oblékat muže nebo ženy? Případně proč?

Pracuji pouze se ženami. Není to jednoduché - proto to mám ráda. Ale ty výsledky stojí za to. Někdy mám sebevědomé ženy, které vědí, co chtějí. A někdy mám ženy, které jsou ztracené samy v sobě a neví, kde a jak začít. Buď nikdy neměly ve své rodině vzor, neměly šťastné dětství nebo partnerství - které se samozřejmě podepsalo na jejich sebevědomí. Nebo jsou zkrátka po mateřské, kdy na výběr hezkého oblečení nebyl úplně čas. Nebo si jen procházejí nějakou životní (a přirozenou) cestou a chtějí zjistit, co jim sluší. 

Je podle vás důležité řídit se aktuálními trendy? Nebo raději vsázíte na nestárnoucí kousky? 

Vždy je dobré začínat se základem šatníku, na kterém pak lze stavět vlastní styl. Vlastní podpis. 

Nicméně tady se dostávám k tomu, kde dělají ženy další chybu. Vyhledají si spojení „základ šatníku“ a vyjede jim spousta článků od magazínů a blogerek, kde mají tipy, co by v něm měly mít. U toho opravdu vždycky šílím, protože základ šatníku je pro každou ženu jiný. Individuální. Měl by jít ruku v ruce s jejím životním stylem a s jejím „já“. 

Existuje podle vás nějaký módní kousek/kousky, který/které by měl mít každý z nás ve skříni? Jaké to jsou?

Je jich celá řada. Jsou to právě ty jednoduché a nadčasové kousky. Perfektně padnoucí cigaretové kalhoty, džíny, jednobarevná trička, která sednou střihem, volnější košile... Už s tímhle mini základem vám bude jasné, že tudy vede ta správná cesta k vašemu stylu. Jen je třeba pro sebe najít vždy ty správné střihy a materiály. 

A je naopak nějaký druh oblečení, který s trochou nadsázky odsuzujete a nikdy byste si jej nevzala na sebe? 

Gelová ramínka, „push-upka“ a silonky. Tři věci, které jsou tak odporné, až mi je trapné o nich mluvit. 

A na závěr trocha inspirace. Co byste v oblasti módy obecně doporučila českým ženám? Na co bychom se měly zaměřit?

Na sebe. Na svoje pocity, na svoje myšlenky a na to, co chcete VY -  ne ti druzí. Všechno, ať je to cokoliv (změna šatníku, změna práce, změna životního stylu, whatever), dělejte proto, že to dělat chcete. A ne proto, že „se to sluší a patří“.

Chcete v oblasti módy načerpat další inspiraci? Nezapomeňte Kateřinu Bahnovou sledovat na jejím Instagramu @katerinabahnova.cz