Móda první republiky: Emancipace, ženskost a feminismus

Období mezi dvěma světovými válkami bylo přelomové v mnoha směrech. Tím nejzásadnějším pro nás bylo získání nezávislosti a vznik samostatného Československa. Neméně důležité však byly společenské změny, jejichž odrazem byla prvorepubliková móda, ke které pro její šarm a eleganci vzhlížíme dodnes. A jaká byla móda první republiky, co se nosilo a čím tehdejší ženy šokovaly?

Pokud bychom měli stručně zmínit, jaká byla móda 20. nebo 30. let, těžko bychom hledali výstižnější heslo než: „rozvolňování, emancipace, ženskost a feminismus“.

Každodenní život za první republiky rozhodně nebyl jednoduchý, zejména pro pracující dělnickou třídu a ženy, které na rozdíl od mužů musely bojovat za práva, jež dnes považujeme za samozřejmá. Patřilo k nim zejména volební právo, které bylo v československé ústavě zakotveno roku 1920, čímž se Československo zařadilo mezi nejpokrokovější země té doby.

Fakt, že ženy již nechtěly být pouze hospodyňkami ve stínu mužů, se zákonitě odrazil také v módě. Prvorepubliková móda se tak nesla ve znamení odkládání těsných korzetů a nabíraných sukní až na zem, které byly nahrazeny volnějšími a pohodlnějšími střihy, v případě těch nejodvážnějších žen kalhotami.

Neznamenalo to ovšem, že by se tím vytratila ženskost a elegance, právě naopak – stejně jako je první republika označována za ekonomicky nejlepší období v naší historii, tak i prvorepubliková móda je považována za nejhezčí.

Tehdy se jim ještě neříkalo influencerky, přesto však měly zpěvačky a herečky první republiky významný vliv na vývoj tehdejší módy. 

Jednou z nejvýraznějších byla Adina Mandlová, která si šaty nechávala šít v salonu své kamarádky a návrhářky Hany Podolské. Ta stála za tvorbou kostýmů pro film Kristián, po jehož odvysílání leželo Adině u nohou celé Československo. Různé druhy šatů, pro něž byla obdivovaným módním vzorem, však nebyly jejím jediným oblečením. Velice ráda nosila také kalhoty ze salonu Oldřicha Rosenbauma. 

Neméně významnou byla také herečka Lída Baarová, která se vždy ukazovala pouze v nejaktuálnějších módních kouscích a velice ráda nosila krátké sukně a kalhoty. Stejně jako Adina Mandlová si nechávala šít šaty u Hany Podolské, jež bývala označována za českou Coco Chanel.

Mezi další herečky první republiky, které byly módním vzorem, patřila například Nataša Gollová, Hana Vítová nebo Zita Kabátová, ze zahraničních pak Greta Garbo či Marlene Dietrich.

Jak jsme zmínili na začátku, ženy již nechtěly být ve stínu mužů, což v období první světové války a těsně po ní z ekonomických důvodů už ani nešlo. Začaly pracovat, sportovat, studovat, řídit auta a motorky či pilotovat, zkrátka zastávat rozličné mužské profese.

Se vzrůstající emancipací začalo být normální pití alkoholu či kouření na veřejnosti. Ruku v ruce s tím se vyvíjela móda, která během 20. let kladla důraz na praktičnost, ve 30. letech se pak začala vracet k eleganci.

Ve 20. letech se z šatníků pro každodenní nošení vytratila ženskost a nastoupila funkčnost. Prim hrají volné střihy, zakrývají se výstřihy, pas je snížený nebo žádný, knoflíky a složitá zapínání mizí a šaty se jednoduše natahují přes hlavu. Z této doby pocházejí „charlestonky“, které měly zcela volný střih.

Mezi nejoblíbenější materiály patřil šifon, flanel, voál, krepdešín nebo šantung, šaty se však vzhledem k poválečné hospodářské krizi nosily méně než před válkou. Pokud už si žena šaty kupovala, tak na nich nešetřila, ale sázela na kvalitu, která vydržela celý život.

Výjimkou byly šaty pro večerní nošení, které odpovídaly rozjařenému duchu své doby, a tak na nich nechyběly třásně, flitry, perličky a další ozdoby.

K eleganci a ženskosti se prvorepublikové šaty začaly vracet ve 30. letech, kdy se opět začal zdůrazňovat pas a oslavovat ženské křivky. Zkracuje se délka sukní a objevují se první výstřihy na zádech, které byly v té době považovány za vrchol provokace, z materiálů jsou oblíbené tyl a hedvábí.

Lidé za první republiky na své oblečení dbali, jelikož si byli vědomi toho, že vhodný oděv dokáže otevírat dveře. Šaty však byly drahé, a tak ženy začaly nosit sukně a halenky. 

Sukně se stejně jako šaty nesly v duchu emancipace, tzn. zkracovaly se – ve 20. letech do půlky lýtek, ve 30. letech už byla k vidění i délka nad kolena. Střih se nosil nejčastěji áčkový nebo kolový a do pasu. Ačkoli bylo oblečení jednodušší, halenky si, zejména ve 30. letech, zachovaly zdobnost a v módě byly nabírané rukávy, fiží a krajky.

Ke konci 20. let představila Božena Rothmayerová Horneková dámský šatník založený čistě na kalhotách, čímž výrazně předběhla dobu. Ani to však nástup kalhot příliš neulehčilo. Ženy za ně dál sklízely posměšky a opovržení.

Větší uvolnění nastalo ve 30. letech, kdy kalhoty začínaly více oblékat zpěvačky a herečky první republiky. Na džíny však zapomeňte, ty se do ženské módy dostaly až v 50. letech. Nosily se zejména látkové kalhoty volnějších střihů, oblíbené byly také kalhotové sukně.

Mluvit o módě první republiky a vynechat Baťu snad ani nelze. Obuvnická firma Baťa se záhy po svém vzniku velice rychle rozšířila nejen po celé republice, ale i po Evropě. Dnes můžeme její pobočky najít po celém světě. Klíčem k úspěchu bylo využívání nových materiálů, které obuv zlevnily, díky čemuž si lidé mohli dovolit vlastnit více párů.

Ženy tak začaly mít botník podobný tomu dnešnímu – našli byste v něm lodičky (na nízkém širokém podpatku s kulatou špičkou, později s ozdobným šněrováním), polobotky, sandály nebo jednoduché sportovní plátěnky.

Původ podprsenky lze těžko vystopovat, nicméně za oficiální datum jejího uvedení bývá považován rok 1914. Není úplně velkým překvapením, že si získala velkou oblibu a zcela nahradila nepohodlné korzety. Spolu s podprsenkami přišlo také nohavičkové kombiné, podvazkové pásy a punčochy se švem na zadní straně.

Opomenout nelze ani plavky, které byly stále dost zahalující a do dnešních bikin měly opravdu daleko, už ale začaly obepínat ženskou postavu a ubíraly na množství látky.

Šaty z doby první republiky se nesly ve znamení uvolňování a jednoduchosti. Doplňky, jako jsou klobouky a rukavičky, však byly stále podstatnou součástí outfitů. Mezi nejoblíbenější šperky patřily dlouhé perlové náhrdelníky, ke slovu se začala dostávat bižuterie. Dalším oblíbeným doplňkem bylo kožešinové či péřové boa, později hedvábné šátky a šály.

Elegantní vlnka nad čelem, červená rtěnka, tence vytrhané obočí a černá kočičí linka kolem očí je to, co si jako první vybavíme, když se řekne líčení a účesy první republiky.

Tento styl byl ovšem příznačný spíše pro 30. léta. V letech 20. ženy své vlasy zkracovaly a rovnaly je. Opět za to mohla především emancipace. Světlo světa tak spatřila první mikáda, u těch nejodvážnějších dokonce zcela krátké pánské účesy.

Prvorepubliková móda u mužů nezaznamenala z počátku příliš velkých změn, postupně se však začala uvolňovat, zejména u mladší generace. Ta pomalu začala odkládat formální saka a obleky, místo kterých zařadila do šatníku pro každodenní nošení pohodlnější pulovry, košile s měkkým límečkem, pumpky (kalhoty sepnuté pod koleny knoflíkem) a kalhoty volnějšího střihu. Klasické cylindry vystřídaly buřinky a slamáky. Pro společenské příležitosti se začaly nosit smokingy a fraky.